Záhul -> nervy v kýblu :(

Začnu víkendem:

    Jak už jsem psala v pátek, v sobotu jsem zas byla s Jířou na nákupech. Mimochodem jsem si koupila více ramínek a dala jsem si všechno oblečení krom tepláků a spodního prádla, samozřejmě, na ramínko a myslím, že teď už v mé skříni kluci hrát hru na schovávanou (hide and seek) hrát nebudou - nevejdou se tam :D:D No koukněte do fotek ;)

Ale co mě teda trošku nakrklo, že jsem si potřebovala koupit novou paměťovou kartu, tak že si koupím do foťáku a tu co tam mám teď (mini karta od Nadi s adaptérem), že si vyndám z adaptéru a dám do mobilu...hmm, omyl ta karta od Nadi mi do mobilu nepasuje :D ale mám štěstí že jsem tu kartu do foťáku sehnala výhodně oproti cenám jinde, jinak bych byla naštvaná doopravdy, takhle se v podstatě nic neděje, mám holt jen kartu (tu Nadi - menší) do zásoby ;)

    Jinak napadá mě otázka, jak může jít tříleté dítě do školky (tady tomu dokonce říkají normálně škola), když je takové uřvané a furt je to jen samé "mamííííí"??? No vy zkušenější, řekněte? Protože já to fakt nechápu!

    Další - Gauri má sice krásný hlas, ale někdo by jí měl říct, že celkem hlasitý...když se třeba po večerech (v deset) dole v kuchyni bavěj, slyším jí až ke mně... :-! No ale nejhorší je, když jde třeba o půlnoci do postele která se opírá o mou zeď - jenže není úplně opřená a jakmile do ní někdo vleze, tak se ta postel začne "kejvat" a naráží do té mé stěny a to jsou hrozné rány!! :( Jí to vždycky přes den zapomenu říct jestli by za to nedala třeba ručník něbo něco.. :(

    No a v neděli, jak už jste mohli vidět na fotkách, jsem byla s Jířou u jejích známých někde mimo město na projížďce s koňským povozem, a to doslova...jsem ho totiž celou cestu řídila :D No musím říct, že na začátku mi majitel (Michael) musel pomáhat (ale to je asi všem jasné), třeba že to má brzu jsem netušila :D:D fakt jako pedál to je! Ale tak nějak po půlce cesty směrem "tam někam" si šel sednou s ostatními dozadu:D:D No řeknu vám, je to ale dobrý pocit když vám i kůň rozumí (i když na podruhé) co mu říkáte - musela jsem to samozřejmě říkat anglicky ;) Jen už si ty povely bohužel nepamatuju :( No a pak jsem byla pozvaná na večeři (celé to bylo odpoledne) k nim, to šla i Jířa, ona tu u nich má takový azyl už snad od začátku, ta její "anglická" rodina (číňani) je totiž děsná... No a měli jsme MASO (JUCHŮŮŮŮŮ!!!) s brambory a nějakou jakoby omáčkou (to se prostě jí i v ČR) a dále - poprvé jsem jedla vařenou kukuřici (předtím jsem jedla jen syrovou) a fazole s tím jejich zeleným obalem (jako má na sobě hrách)...no kupodivu mi ten "zelený obal" chutnal víc, než tak kukuřice, což jsem se divila, ale teda musím říct, že jsem byla tak moc plná (asi jak tady jím spíš menší, že jsem jí dojíst nemohla, ani kdyby mi fakt chutnala... mezitím jsme si povídaly já, Jířa a Joan (Michael byl ještě u koní) a pak nám Joan dala misku malin s čokojogurtem a stejně jsem měla hoodně co dělat to sníst, což už o něčem svědčí když sladké miluju... :-/ :D No tak jsem se pak omlouvala že jsem tu kukuřici nedojedla a Joan mi jen řekla, že slepice je mi určitě vděčná, tak to mě dostala :D nj, konečně jsem prostě zase byla v kontaktu se zvířaty, maj králíka, slepice, kachny a hrozně moc morčat (plus ty koně ještě), tak jsem si užila :) No a pak mě ještě aj dovezla skoro domů ;) (bylo před půl devátou večer a my od sebe bydlíme celkem daleko)

A když jsem přišla domů, tak zrovna malej pobíhal po baráku se zvonkem a velkej mi říkal, že dnes má narozeniny Ganeisha bo jak se to píše (je to další bůh jako Krishna). Tak jsem pak akorát slyšela HF něco zpívat a cinkal při tom nad Sourishem, tak nevím jestli nějaký jejich zvyk... je to fakt zajímavé ty jejich náboženské chvilky :)

Pak u sebe v pokoji jsem si konečně otevřela svou první čokoládu tady - Tesco čokoládu - a světe div se, věřte mi nebo ne, je MOC SLADKÁ!! Teda jako snědla jsem jí, ale budu si tu muset najít nějakou jinou, tahle se nedá jíst :D

        V pondělí jsme byli mimo jiné se Sourishem na dvou injekcích, řekla bych že to bylo očkování. No to taky dobře vyváděl.. a ještě dneska jsem musela dávat pozor, abych se toho ve sprše náhodou nedotkla nebo na to nedejbože dala sprcháč!!! :D To je taky vtipná historka.. včera večer (to to bylo vlastně jakoby čerstvě píchlé) jsem ho šla osprchovat a on ve sprše začal něco říkat, já rozumněla "no soap" - jako žádné mýdlo, ale nechápala jsem co tím myslí a on to jen opakoval dokola a natahoval že začne brečet a podobně... tak jsem ho prostě vzala (byl už i mokrý) a odnesla do koupelny za Shravanem (byl též už ve sprše) aby mi to jako přeložil :D no rozuměla jsem správně, jen to prostě mělo znamenat to, abych se mu tím mýdlem nedostala na ty injekce.. ;) no nakonec jsme to zvládli nad očekávání dobře ;)

Mimochodem ještě k tomu doktorovi..změnili se tu pravidla a doktor mě nemůže zaregistrovat bez nějakého úředního potvrzení mého bydliště na této adrese (nestačil jim dopis z té mé univerzity!!!), že prý potřebujou třeba papír z banky od založení účtu..takže to vypadá, že si tu zřejmě budu muset založit účet... což mě prý nebude nic stát (říkala HM), ale nejsem si tak úplně jistá že to chci... (hlavně teď mě napadlo že za založení nic platit nebudu, ale co pak třeba poplatek za výběr???!!!) Ale HF se mě snažil nalákat že pak budu vypadat důležitě až budu moct platit kartou v obchodech :D No uvidíme, rozhodně ho teď nezakládám, mám navíc skoro dva měsíce čas, ale nakonec ho stejně budu muset založit a chtěla bych to mít do měsíce z krku...vopruz!

No a po těch injekcích jsem měla jít s klukama do knihovny a do parku, ale malý jak vyváděl tak jsme ho jeli uklidnit do automyčky, ale nakonec mě s nima museli rodiče stejně hodit zpátky domů.. no a tam už bycl Sourish za chvíli samozřejmě naprosto zdravý...

Bylo to fakt náročné.. Jen večer, těsně po tom co jsem je vykoupala a namazala, se rodiče vrátili a Siya na mě ať se s ním teda jedu projet tím Nissanem Primerou a vzal mě přímo k té jejich škole (s mother jsem byla jen na ulici před), tam se jede po tak krásné cestě mezi zelení, to vám budu muset jednou vyfotit!! Jen nevím jaký tam je po ránu provoz, ale asi velký.. :( ...no tak nakonec mi i on říkal že teda řídím fakt dobře :) že jen si prostě musím zvyknout na anglický systém na kruháčích a bude to v pohodě ;) a můžu vám říct, že ten Primera se mi řídí mnohem líp než ten HM micra!!! Takže jsem vděčná že mám velké auto a né to její prdítko! :D

    Teď mě napadla otázka pro angličtináře: jaký je rozdíl mezi I haven't a I don't have to?? Velkej mi to sice už vysvětlovat, ale já to asi pořádně nepochopila, hlavně jsem to zapomněla.. :( :D

        No a dneska to byl zase záhul s tim malym... o to víc, že ráno po osmé jsem k nim "naklusala", pak teda přišla mother, když mě slyšela, že se jich ptám co chtěj k snídani a udělala jim parathas (takové placky co normálně mají třeba k večeři nebo tak) a já jim udělala milkshake..nevím co se stalo že ta změna, jinak mají buď cereálie, toast nebo cheese sandwich s jablkovým džusem.. No a někdy po deváté, kolem půl desáté odjeli.. (a vrátili se až kolem osmé večer, mezitím asi třikrát volali..) A já s nima byla celý den někdy do večera do šesti, kdy mě vystřídala Gauri. Ta teda mluvila s mother, takže zřejmě dostala instrukce že to má po mě převzít a tak.. no nebylo to poprvé ;)

No a napíšu vám jednu z dnešních špatných příhod: malej mi málem vydloubl oko...což o to, to bych vydejchala, holt malej kluk netuší kolik použít síly a tak...ale odmítal se omluvit, prostě říkal "no no" a ještě začínal natahovat jak když zas bude volat po mamince a naopak se mi smál když jsem mu řekla, že to opravdu není sranda a že budu brečet (fakt to bolelo)..no smál se dál, dál odmítal říct pitomé "sorry"...mě to prostě dostalo... tak jsem odešla a zamkla se na záchodě a tam brečela, celkem bez sil..a málem snad fakt bez oka, bylo rudý..

Dneska to bylo fakt něco i když odečtu to zlobení Sourishe.. ráno mě bolelo samo od sebe koleno že jsem chvíli i kulhala a pak mě celý den tlačí břicho, myslím že z jídla nebo to spíš vím...tak jsem si namočila vločky do mléka že si ráno udělám ovesnou kaši :) původně jsem to chtěla na véču, ale nakonec jsem si dala jen hrušku... ;) ale myslím, že už je mi lépe co se břicha týče, uvidíme zítra ;) Jo a Gauri říkala malému něco v tom smyslu, že tu zítra nikdo nebude..takže to bude něco jestli s nima zase budu celý den!! Jak by řekla kamarádka, to není au-pair job, to je full-time job = že to není práce pro aupair ale nromální práce jako v normální práci... což teď ty dva dny jsem s nima byla kolem deseti hodin + ty nervy.....no jestli to takhle bude do konce týdne....uklidňuju se fakt tím, že jim za dva týdny začíná škola, jinak bych to tu takhle moc dlouho nevydržela!!! :( To by člověk snad ani neřekl jak ho může psychicky zdeptat jeden malý tříletý naughty boy... :-/

    A teď mi volal zrovna taťka, tak se mi zas zlepšila má unavená nálada ;) dneska půjdu spát snad dřív než v půl dvanácté...! Lidi, já tu spím většinou přes 8 hodin a nestačí to..nechápu!